Štěpánek Richard

Richard Štěpánek

Handicapovaný sportovec, který absolvoval extrémní závod 1000 Miles Adventure, trasa cca 1600 kilometrů dlouhá.

Každý, kdo dokončí ten šílený závod, je hrdina. Richard Štěpánek tisícimílovou štreku, která vede skrz české a slovenské hory, zvládl čtyřikrát. Na kole, pěšky a i na koloběžce.
Co na tom, že má jen jednu ruku.

 „Na startu si někteří mysleli, že jsem reklama. Pak koukali, že jsem tam i třetí čtvrtý den.“

Rok 1999 se zapsal do jeho osobních dějin. Tehdy potkal na svém motocyklu člověka, který nerespektoval žádná pravidla ani zákony a málem ho poslal na cestu, ze které není návratu.

Když ho dovezli do Úrazové nemocnice v Brně, doktoři už věděli, komu transplantují jeho srdce. Třicetiletý vytrénovaný chlap – v drsné lékařské hantýrce ideální dárce a všichni čekali, že umře. Když začne vyprávět o osudovém životním okamžiku, jsou to mrazivá slova, zvlášť když byl vážně blízko „druhému břehu“. Dvakrát se ocitl v klinické smrti.
„Záleželo jen, jestli podlehnu. Ale já se chtěl strašně vrátit. Mé tělo se rvalo. Když to viděl primář, řekl: Ten člověk moc a moc bojuje o život, zkusme ho zachránit.“

 Přišel o levou ruku, slezinu, během 21 dní podstoupil 21 operací, ale už po čtyřech měsících, co se jako „šrot“ objevil v nemocnici, zase stál na pódiu a vedl lekci aerobiku. Richard Štěpánek býval choreograf, lektor pohybových kurzů, zkrátka ten, který jiné učí, jak učit aerobik apod.

„Byl jsem dítě štěstěny, které všechno mělo. A na tomto vrcholu přišla osudová rána, asi že už stačilo. Nehoda musela přijít, abych se skutečně nezabil.“

Přišel první závod, druhý… „Vznikla liga handicapovaných cyklistů, ale já brzy zjistil, že mě nenaplňuje. Já chtěl motivovat lidi a chtěl něco většího, aby viděli, že když něco chceš, tak to dokážeš.“

Jenže jeho životní motto zní:
Vzdát se můžeš zítra.

Závod ho změnil i jinak. Vydal se na něj, aby motivoval lidi. Mockrát od soupeřů slyšel přiznání, že je do cíle hnalo, aby skončili před „tím bez ruky“.

Definitivně pochopil, že může být vzorem, a tak svůj strastiplný životní příběh vypráví v dětských domovech, pasťácích a snaží se problematické puberťáky nakopnout, že k úspěšnému cíli můžete dojít, i když vaše startovní čára je poněkud vzadu.

To nejdůležitější se skrývá v následujících slovech: „Život mi nakonec vrátil to, co mi sebral, ale postupně, abych si byl schopen uvědomit hodnotu věcí.“

Zdroj: Idnes